Rally Hustopeče. Dobře, pojďme na to hezky postupně.

Pro mě osobně je to nejpohodovější závod na této planetě. Pamatuju si, když jsme bačovali s Dejvem pod děvičkama, stejně tak s Filipem, Kubou i Přemou. Ráno  jsme umyli nohy v Nových Mlýnech a šli fotit dál. Když jsme s Ondrou Zemanem lítali po polích a já se proklínal, když jsem si doma nechal věci s oblečením (ta fotka v žabkách a totálně zasviněných nohách je někde doteď!). Pamatuju na ročníky, když jsme sem jezdili s Atomem, Kýblem, Paporem a ostatníma březničákama. Atom mě toho vůbec hodně naučil, ani o tom neví. Jeho oriantace po soutěžích vždy byla neskutečná a jen jsem zíral. A od toho se všechno odvíjí i teď. Přejíždění je kolorit závodů, ale to má každý nastavené jinak.

Hustopeče by ale nikdy nevynikaly, kdyby tamní pořadatelé nebyli závodníci, nebo se alespoň závodům nevěnovali. Šotolinové spojovačky, zarostlé lesní úseky, rychlé flatoutové výpaly, technické pasáže z kopce do kopce. Improvizace. Spoustu “závodníků” tuhle rally nemá v oblibě, protože to je rally v pravém slova smyslu. Ale to je zase každého věc, nicméně kdo tu startuje, má můj obdiv. Letos byly tratě velmi obrostlé a na orientaci to muselo být doslova peklo, hlavně večer. Že to jednoduché nebylo jasně svědčí výkony slovenských posádek, které nebyly bůhví jak oslnivé. Bohužel tahle rally nasimulovat dopředu jde jen velmi těžko a kdo tu startoval poprvé, měl velké problémy. Někteří přiznali, že to lépe nešlo, nicméně na oko to vypadalo dobře.

Za tyto obrázky můžu děkovat mému kamarádovi Dejvovi Kuželovi, bez kterého by vznikaly velmi těžko. Stejně tak by težko vznikly bez Verči a Valdy. Samozřejmě to nejde bez šéfů týmu, bez Mira Králika a bez špičkových mechaniků také ne. Ti jen tak na okraj předvedli obdivuhodný výkon a dokázali vše opravit a vymyslet tak, aby se Fabia R5 dostala na cílovou rampu. Děkuju taky Richiemu za skvělý doprovod a těšme se na jeho opět boží týmové video.

Při cestě na shakedown se nám podařilo udělat fotku, kterou jsme realizovali na loňské Bohemce a která zůstala na kartě ve foťáku, který jsem naposled viděl v servisu před Vincem. Vše bylo pryč a až teď se to podařilo jen náhodou zopakovat. S dovolením ale zůstane doma na zdi, ale možná někdy prolítne i na net. Kdo ví. Z této události mi bylo moc dobře a celý závod probíhal naprosto fantasticky. Jsem pyšný na svou přítelkyni, která je špičkový spolujezdec (zcela nezaujatě:)), na Valdu, že dokaže pořád takhle neskutečně tahat, gratulace Honzovi Kopeckému a ještě větší snad Honzovi Dohnalovi za skvělý výsledek a perfektní jízdu ve druhé etapě.

Kdo chce něco víc vědět o týmu, zkuste mrknout do nového Rally. Na stáncích bylo už před závodem, ale rozhovor s Valdou a Verčou nezestárne. Navíc je bez cenzury a stojí to za to.